2.000m je nejčastější závodní trať jak na vodě, tak i na trenažérech.
Jak již bylo uvedeno, organismus může pracovat v aerobním nebo anaerobním režimu podle způsobu získávání potřebné energie pro výkon. Při závodu na 2km se uplatní oba tyto systémy – ze 70 - 80 procent je dodavatelem energie aerobní mechanismus, zbytek anaerobní. Kromě nich v prvních několika vteřinách výkonu využíváme ještě jeden zdroj - malé množství „rychlé“ energie, které má náš organismus vždy připravený, a které je ve sportu využíváno hlavně v silových a rychlostních disciplínách. Při veslování nám umožňuje provedení záběru s velmi vysokým úsilím při prvních startovních tempech (někteří trenéři tento přístup zavrhují a doporučují veslovat od prvního tempa předem určenou konstantní intenzitou). Tento zdroj je však zhruba během deseti sekund vyčerpán, aerobní metabolismus ještě není nastartován a mezeru v dodávce energie musí vyplnit anaerobní systém. Aerobní mechanismus přebírá hlavní úlohu asi po první minutě závodu. Ve finiši (a případných nástupech) doplňuje anaerobní způsob dodávky energie zvýšenou potřebu.
Z naznačeného průběhu závodu na 2km vyplývá, že během přípravy je třeba trénovat jak aerobní tak i anaerobní složku kondice. Jakýkoliv systematický trénink je komplexní záležitost a zahrnuje mnoho typů cvičení.
Zařazujte pravidelně do tréninku 1.500 m svým soutěžním tempem na 2km. Zvyknete si na stanovené tempo a otestujete si svou výkonnost bez toho, aby jste se fyzicky úplně vyčerpali. Posílíte si také svou sebedůvěru, protože víte, že posledních 500 m byste nastavenou intenzitu již (pravděpodobně) udrželi.
Další příklady cvičení najdete na následujících odkazech, rozdělené na cvičení pro začátečníky, středně pokročilé a pokročilé.
2.000m - závod
Před startem si nastavte pomocí funkce Drag Factor hodnotu odporu, na kterou jste zvyklí, rozcvičte a zahřejte se volným veslováním s několika krátkými intenzivními sériemi.
Strategie
Pro závod na 2.000m je třeba mít dobrou představu o své aktuální výkonnosti, jít do něj s připravenou strategií a řídit se při něm údaji na monitoru. V žádném případě se nenechte unést k maximální intenzitě na začátku závodu, v jeho další fázi byste toho litovali.
Tou nejjednodušší strategií je zahájit závod intenzitou, kterou máte vyzkoušenou a víte, že jste schopni ji po celou dobu udržet. Budete-li se po prvním kilometru cítit dobře, je možné začít pomalu přidávat. Nechte si ale síly do finiše na závěrečných cca 250m.
Osvědčený přístup je také zrychlování tempa na 500m o vteřinu po ujetí 800, 600, 400 a 200 metrů. Znáte-li své závodní či cílové tempo, měli byste vyrazit o vteřinu pomaleji, dalších 600 m ujet na jeho hodnotě a v závěrečných dvou intervalech vždy o další vteřinu zrychlit.
Francouzská veslařská federace zkoumala nejúčinnější strategii pro dvoukilometrovou trať v závislosti na výsledku testu na 500m, který by měl veslař absolvovat den před závodem. Podle jejich výzkumu je ideální průměrné tempo pro závod vypočítané jako procento z výsledku testu 92% (0-500m); 88% (500-1000m); 88% (1000-1500m); 91% (1500-2000m).
viz tabulka doporučených mezičasů a celkového výsledku
Pokud jde o frekvenci tempa, závod na 2.000m se jezdí vysokou frekvencí – 30 temp za minutu i více. Jedná se ale o individuální záležitost a je dobré si v přípravě vyzkoušet soutěžní trať na několika různých hodnotách frekvence.
jiné závody
Druhou nejčastější tratí využívanou při soutěžích je sprint na 500m. Ostatní soutěžní tratě se využívají především pro porovnání v tabulkách na www.concept2.com.
týmové soutěže
Na veslařských trenažérech lze také pořádat týmové soutěže a to dvěmi způsoby:
- Je-li při závodech více trenažérů propojeno přes počítač, je možné jednoduše složit posádky ze 2, 4 či 8 závodníků. Jednotlivé výkony se pak sčítají a promítají se do výsledku celé lodi.
- Každý rok je pořádán skupinový maratón, při kterém se po ujetí určité vzdálenosti střídají na jednom trenažéru členové družstva, kterých může být 6 – 10.
Testování výkonnosti
|